Sedm dní do svatby V. část - KONEC

12. června 2013 v 22:03 |  TwFF Sedm dní do svatby

Svatba


"Alice, soustřeď se. Musíš přeci už něco vidět!"

Bylo sedm hodin ráno, do obřadu tedy zbývaly tři hodiny a já nevěděl, co mám očekávat. Chtěl jsem v noci jít za Bellou do její ložnice. Ale nebyla tam, spala u své matky, se kterou si dlouze povídala. Vzpomínaly na její dětství a dospívání. Hodně se nasmály, až René usnula. Věděl jsem, že Bella ještě nespí. Nejspíš nemohla usnout, ale nad čím přemýšlí, jsem netušil. Stál jsem pod okny jejich pokoje, který byl ve druhém patře, dokud neusnula. Až když jsem slyšel, jak klidně oddechuje, spěchal jsem za Alicí. Doufal jsem, že mi řekne, jak se Bella rozhodla. Ale Alice nevěděla nic, Bella se ještě nerozhodla.

A čemu se divím? Muselo jí to znít šíleně. Svět, který považovala za nemožný, mýtus se stal realitou. Tedy snad. Možná to připsala jen mé choré mysli. Těžko říct. Nereagovala nijak, abych věděl, co si myslela. Ale nebála se mě, kdyby mi věřila, že jsem upír, musela by se mě bát. Neodtáhla se, když jsem ji držel za ruce, dokonce mě pohladila po tváři. Dotyk se mnou jí nevadil. Takže mi nevěří. Proto jí nevadí být mi tolik na blízku.

Jenže pokud mi nevěří, neuvěřila ani v nebezpečí, které jí hrozí. To znamená, že mou nabídku nepřijme. Nevěří mi, její dotyky to dokazují. Upíra by se nedotýkala. Ona sice ještě rozhodnutá není, ale já už vím, jaký je můj ortel. Proto řekla, že se uvidíme na obřadu. Co teď?

Má žádost o ruku byla spontánní. Ale když jsem to udělal, došlo mi, že je to nejlepší řešení. Když by si místo J.R.a vzala mě, byla by to pro ni ta nejlepší ochrana. Po mém boku by si na ni žádný upír nedovolil. Tedy jedině pokud by se nejdřív nechtěl střetnout se mnou. S mým darem, čtením myšlenek, nemám mnoho rovnocenných soupeřů. Kdyby Bella byla moje žena, opatroval bych její život před každým nebezpečím. Jenže to se nikdy nestane. Bylo bláhové doufat, že by si mě někdy mohla vzít. Překvapeně jsem jistil, jak mě tohle poznání bolí. Bylo to jako otevřená rána v mém již dávno nebijícím srdci.

Nemůžu propadat sebelítosti. Musím řešit něco mnohem důležitějšího. Plán A selhal, je nutné vymyslet plán B. Nemůžu dovolit, aby se vdala... Tedy, aby se vdala teď za J. R. a. Jak jí v tom zabránit a nevyvolat poplach. Můžu ji unést proti její vůli, odvést ji někam daleko a počkat, až nás J.R. přestane hledat. Pak ji můžu vrátit domů. Možná za pár let by už bylo po všem. Pár let, co to s ní ale udělá?

"Bráško, to je nesmysl. Dej jí čas," zase mě Alice zrazovala od mých plánů. "Pořád je tu možnost." Ukázala mi zase tu až příliš krásnou vidinu budoucnosti, ve které jsem držel smějící se Bellu za ruku. Nemůžu propadat naději. Bude to bolet ještě víc.

Přesto, když mi Alice oznámila, že je Bella už vzhůru, pořád jsem na ni naléhal, jestli konečně nevidí její rozhodnutí.

"Je hrozně zmatená, co jsi čekal? Má se dnes vdávat a ty jí kromě nabídky sňatku musíš hned všechno vyslepičit. Nemohl sis to nechat až po svatbě?" osočila se na mě.

" To vážně nemohl. Pokud by si mě chtěla vzít, nemohl jsem začít se lží tak jako on." Poslední slovo jsem téměř vyplivnul. Nepovažoval jsem jejího snoubence za soka, ale za největší hrozbu. Vždyť se chystal zničit důvod mé existence. A to jsem ji našel teprve před pár dny.

"Musíš jí dát čas."

"Čas?! Ale to ona právě nemá. Jestli si ho vezme, budu ho muset zabít dřív, než to on udělá jí."

"To nemůžeš myslet vážně. Nejsi přece vrah," mírnila mě Alice.

"To mám přihlížet tomu zvěrstvu, co pro ni chystá? Tobě na ní nezáleží," vyjel jsem na ní.

"Edwarde, tak to přeci není. Mám Bellu taky ráda a vlastně jsem si jistá, že budeme ty nejlepší kamarádky. Nedovolila bych, aby se jí něco stalo. Jen jí dej čas. Zatím ani neví, jestli vůbec k nějaké svatbě dojde."

"Měli bychom jít na snídani. Třeba když tam Edwarda uvidí, pomůže jí to se rozhodnout," navrhl Jasper.

"To je výborný nápad, miláčku. Pojďme," vyhrkla nadšeně Alice a popadla mě a Jaspera za ruku.

Bylo to ovšem k ničemu. Bella si nechala jídlo donést na pokoj, kde ji připravovali na její velký den. Muži k ní měli pochopitelně přístup zakázán. Poprosil jsem tedy Alici, aby za ní zašla a zjistila pokud možno, jak se situace vyvíjí.

Vrátil jsem se tedy s Jasperem zpátky do pokoje a skrz Alicinu mysl sledoval situaci.

Alice zaťukala na dveře. "Můžu dál?" zeptala se a hned strčila hlavu do dveří.

Bella seděla na stoličce naproti velkému zrcadlu, oblečená v županu. Okolo ní tančily dvě dívky, jedna ji líčila a druhá česala.

"Ano, jistě," odpověděla poněkud ospale Bella.

"Ahoj, jsem Alice. Nevím, jestli si mě pamatuješ, neměly jsme moc příležitost spolu mluvit."

"Ano, pamatuji si tě. Ty jsi Edwardova sestra, že?" odpověděla Bella a rukou se snažila schovat široké zívnutí. Ani se nedivím, vždyť usnula téměř ráno.

"Můžu s tebou na chvilku mluvit?"

"Hmm, jasně... Holky, můžeme dát pauzu?" Ty dvě grácie se nelibě zatvářily. "Prosím, potřebuji na záchod." Konečně jí pustili.

"Ehm, Alice, půjdeš se mnou." Rozpačitě se podívala na mou sestru.

"Jasně."

Zaváhal jsem, teď bych jim měl nechat soukromí. Přece nebudu Bellu šmírovat na záchodě. Už jsem se chtěl soustředit na něco jiného, ale Bella mě zase překvapila. Když vešly do koupelny hned sklopila záchodové prkénko a sedla si na ně jako na židli.

"Vlastně ani nevíš, jak jsem ráda, že jsi přišla," usmála se na Alici.

"Vím," zasmála se Alice.

"Takže je pravda, co Edward říkal?"

"Je to tak důležité?"

"Je i není. Dá se tomu opravdu těžko uvěřit."

"A kdyby to byla pravda, změnilo by se něco?"

"Bello!" ozval se mužský hlas za dveřmi.

"J.R.re, co tady děláš, nemáš mě do obřadu vidět," odpověděla trochu vyplašeně Bella.

"Já vím, drahoušku, ale neviděl jsem tě celý včerejšek a nemůžu se už dočkat."

"Těch posledních pár hodin to snad ještě vydržíš, ne?" snažila se ho odehnat.

"Když mě nenecháš dlouho čekat, tak ano. Miláčku, měla by sis pospíšit. Prý nejsi ještě ani nalíčená a už bude půl desáté."

Lhal jako vždycky. Slyšel rozhovor Belly a Alice. Sice nevěděl pořádně, čeho se týká, ale nechtěl, aby spolu mluvily.

"Jistě, už jdu. Ale nevyjdu, dokud budeš stát za dveřmi."

"Holčičko, pospěš, nemůžeš být zrovna teď tak dlouho v koupelně." To byla René, která to už nevydržela a otevřela dveře. Překvapeně se dívala na Alici.

"Alice, promiň..."

"To nic, Bello. Máš teď toho hodně, musíš se soustředit na to, co je opravdu důležité," mrkla Alice na Bellu a odešla.

Poslední minuty do obřadu se hrozně táhly. Já a Jasper jsme šli J.R.ovi za mládence. Do obleku se mi nechtělo, přišlo mi, že ta barva je spíš smuteční než elegantně společenská, jak ji nazvala Alice. Nemohl jsem se z toho vykroutit. Z Alice jsem nic nedostal. Bella se prý jen zatím nechává táhnout vírem událostí okolo ní a nijak se nerozhoduje. Nedivil jsem se, zodpovědná Bella by se ze závazku jen tak nevymluvila.

Obřad se konal v sále v prvním patře hlavní budovy sídla. Všude bylo plno růží a růžových pentlí, dokonce i židle měly růžové potahy. Místnosti dominovala křišťálová fontána, před kterou stál oddávající. Bylo to jak svatba pro Barbie, a ne pro střízlivou Bellu. Ale takhle přesně to J.R. chtěl, udělat z největšího dnu každé ženy frašku.

S Jasperem jsme se domluvili, že na J.R.a počkáme po slavnostním obědě, dostaneme ho pryč od lidí a postaráme se o něj. Z Belly se tak stane mladá vdova, ale pořád zůstane na živu. Jasperovi jsem mohl věřit, je to zkušený voják a umí si poradit i s těmi nejnebezpečnějšími upíry. Vždyť sám zneškodňoval novorozené.

Musíme jen sehrát svou roli při obřadu a pak si počkat na vhodný okamžik.

Objekt mého zájmu zrovna vešel do místnosti a radostně se ještě vítal s hosty, které dnes ještě nestihl pozdravit u snídaně. Málem se mi z té jeho přívětivosti zvedl žaludek. Nikdo z přítomných si ani nevšiml, že se mu změnila barva očí z hnědozlaté na blátivě hnědou. Kontaktní čočky nikdy nenahradí původní barvu očí a obzvlášť ne, když mají rudý podklad.

"Jaspere! Edwarde! Jsem tak rád, že mi dnes budete oporou," pronesl k nám.

"Jsem rád, že jsem mohl svému dobrému příteli vrátit jeho laskavost," odpověděl Jasper a hned mu svitlo. Jistě, proto nás pozval. Potřeboval ukázat, že není na světě úplně sám, že je někdo, s kým se stýká i mimo okruh Belly. A naše rodina je jediná, která neohrozí zdejší lidskou společnost. Nevadí mi být zástěrkou, ale vadí mi, že mi to neřekl. Navíc nikdy jsem nepodporoval zločince. Žízeň je jedna věc, ale to co provádí on, je zvěrstvo. Edwarde, opravdu se mnou můžeš počítat.

Kývl jsem hlavou, že rozumím.

To ne, další komplikace. Sestřenky z Denali se přijely podívat. Dorazily na poslední chvíli, ani už se s námi nepřišly přivítat a rovnou si sedly mezi ostatní svatebčany. Nemohl jsem si být jistý, jak se zachovají, až zjistí mé plány. Vždyť ony samy dříve zabíjely své milence, než změnily svůj přístup k lidskému životu. Začal jsem být nervózní. Ale Bellu zachráním, i kdyby mě to mělo zničit.

Moje úvahy přerušil Mendelssohnův svatební pochod a vstup té nejkrásnější nevěsty, jakou jsem kdy viděl. Všiml jsem si, že bez ohledu na to, co ji obklopovalo, ona byla vždy oblečená tak, jak jí to sedělo - prakticky, nijak moc elegantně, ale přesto půvabně. Takové byly i její šaty, prosté a přesto okouzlující. Okolo trupu jí těsně obepínaly a ukazovaly tak její svůdné křivky, od pasu dolu se sukně rozšiřovala až na zem. Kulatý výstřih podtrhnul její něžnou šíji a dlouhé rukávy objímaly její štíhlé ruce. Její sklopenou hlavu zdobil jen zapletený účes bez ozdob, ani šaty nebyly zdobené. Bylo to tak okouzlující.

Vedl ji její otec v černém obleku. Hrdě přidržoval její ruku pod svou paží a vedl ji směrem k nám, směrem k J.R.ovi.

Byli v půlce místnosti, když konečně zvedla hlavu. Nedívala se před sebe, ale dívala se na mě a já, hlupák, nemohl uhnout pohledem. I když mě míjeli, otáčela za mnou hlavu. Její otec si odkašlal, aby ji přinutil otočit se na J.R.a. Už chtěl její ruku dát tomu netvorovi, když Bella couvla a svou rukou se chytila zpět otcovy paže.

"Co se děje, Bello?" zeptal se jí táta nechápavě.

"Právě mi konečně došlo, co je opravdu důležité. Omlouvám se, tati, ale můžeme se pár kroků vrátit?"

"Cože?" ptal se jí otec nechápavě, ale to už ho sama otáčela a vedla ke mně.

"Nevím, jestli nabídka ještě platí. Možná jsem zmeškala svou příležitost." Tázavě se na mě podívala.

"Já své slovo držím," odpověděl jsem.

Úlevně se usmála. "Tati, tomuhle muži mě můžeš předat." Ale nečekala, až ji otec vezme za ruku a dá ji do mé. Sama mě chytila za levou ruku a vedla mě, spíš se snažila mě táhnout, k oddávajícímu.

"To nemůžeš myslet vážně!" rozkřikl se J.R.. Teprve teď mu začalo docházet, že mu Bella řekla pravdu. Myslel si, že mu o své neschopnosti zamilovat se lže, že se chce jen dělat zajímavou, že chce, aby ji dobýval. Měl ji za ženu, která ráda hraje s muži různé hry. Tolik věřil ve svůj dar, že neviděl její upřímnost.

"Myslí to vážně, a pokud nechceš, aby to mělo nepříjemné následky, drž se zpátky, příteli," zavrčel na něj Jasper tak, aby to lidské ucho neslyšelo. Na utvrzení svých slov na něj vycenil zuby. Alice si výmluvně stoupla po jeho boku.

"Takže mi věříš?" Musel jsem se jí zeptat dřív, než se začne dít cokoli dalšího.

"Já nevím, jsem zmatená. Je toho tolik a teď opravdu nebyl čas si to všechno promyslet. Nevím, jestli věřím všemu, co jsi mi říkal, ale věřím tobě. To je jediné, na čem mi teď záleží."

"S tím si mě můžeš vzít?" ptal jsem se nevěřícně.

"Pokud ti to nevadí..."

"Jak by mi to mohlo vadit, když tobě to nevadí." Ona je opravdu neuvěřitelná.

"Co se tebe týká, nevadí mi nic a všechno vítám," usmála se, musel jsem jí úsměv vrátit. Láska je opravdu slepá.

Oddávající si odkašlal. "Můžeme začít?" zeptal se.

"Ano!" odpověděli jsme já i Bella současně.

Ano bylo slovo, které jsme si navzájem dali, a to bez všech výhrad a navždy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama