Večer u Withlockových 15+

5. srpna 2013 v 12:00 | emam |  Twilight FF jednorázové
Myslíte, že jde Alici něčím překvapit?



Každý manželský pár, ať sebedokonalejší, má občas své slabé chvilky. Alice s Jasperem na tu svou natrefili dnes večer. Nebo v tom byl záměr? Ale to by přeci Alice viděla. Ani Edwarda by nenapadlo, že idylku Withlockových lze něčím narušit.
Vše probíhalo jako každý spokojený večer. Po společné večerní siestě s rodinou v obývacím pokoji se postupně všechny páry začaly rozcházet do svých ložnic, kde většinou trávili celou noc. Náplň jejich společného času ve dvou byla různá. Záleželo vždy na náladě obou. Přesto, že plnění manželských povinností je pro upírské páry výsostnou povinností, nikdo z nich se netváří při jejich plnění kysele.
Jaký večer dnes čeká Withlockovi?

"Já toužím..." zašveholila mu do ucha a pevně se přitisknula k jeho tělu.
"Já vím," řekl prostě.
"Tak proč váháš?" netrpělivost v jejím hlasu byla víc než znatelná.
"Protože bych tě chtěl alespoň jednou překvapit."
"Co blázníš? Za těch téměř sedmdesát let mě nemůžeš moc překvapit," smála se.
"To není jen těmi léty a ty to dobře víš," nenechal se odbýt.
"Co se děje?" pustila z něj ruce.
"Ale nic."
"Proč pořád měníš svoje rozhodnutí?"
"Chtěl bych najít alespoň malou skulinku v těch tvých vizích."
"A je to nutné teď?" měla na dnešní večer poněkud jiný plán.
Dlouhé ticho téměř otřásalo místností.
"Lásko, já chci..." vzdychla a toužebně kreslila prstem na jeho hruď obrazce.
"Vím," stále nijak nereagoval.
"A nemohlo by to překvapování počkat třeba... na ráno?" pokoušela se nenechat se odradit.
"To už by nebylo překvapení."
,,Ach… ," vydechla a pokusila se ho přesvědčit jinak než slovy, ale bez reakce.
Tři sta dvacet osm vteřin odtikaly hodiny na zdi.
"Bude ti to trvat dlouho?" ptala se podrážděně poté, co se odtáhla.
"Nevím."
"Já jen, že bych si třeba někam skočila," zkusila jinou taktiku.
"Hmm..." zabručel.
"Gucci má mít novou kolekci, třeba bych si mohla odskočit do Itálie... Nechceš jet se mnou?"
"Ne."
"To tady hodláš sedět donekonečna?" začala se rozčilovat.
"Možná."
"Miláčku, proč se trápíš takovou hloupostí? Místo toho jsme mohli..." zkusila to ještě jednou po dobrém.
"Promiň, Alice, teď ne."
"Takže mi dáváš košem?!"
"Vždyť víš, ještě jsem se nerozhodl."
"Zato já jsem se už rozhodla. Mám toho plné zuby. Jestli s tím okamžitě nepřestaneš, odcházím, slyšíš?!"
"Jo, ale..." navnadil ji.
"Co?" vydechla.
"Vlastně nic. Tvoje věc."
"To myslíš vážně?! Za celý náš společný život jsem ti nikdy nebyla lhostejná."
"Ani jsem netušil, že s tím teď začínám."
"Nerozčiluj mě!"
"To jsem opravdu nechtěl," zašeptal kajícně.
"To sice vím, ale daří se ti to znamenitě," začala bublat.
"Promiň."
"Tak s tím přestaň."
"Ne."
Pod okny se ozval smích malé Renesmee.
"Jdu ven."
"Počkej."
"A na co přesně mám čekat?" odsekla.
"To sice ještě nevím, ale mám tušení, že to brzy přijde."
"Tak ty máš tušení!" zvýšila hlas
"Alice?"
"Jo!" nejraději by na něj plivla.
Zářivě se na ni usmál: "Už netoužíš, ale košem mi nedáš, viď?"
Překvapeně zamrkala.
Co bylo po tom? To je tajemství jejich manželství...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama